Daniel Franc Napište mi
ATAIRU, konference

Přednáška

Rozhovory

ATAIRU, konference

Dilemata leaderů AI transformací: Duální leadership jako nová kompetence

14:24

Daniel Franc v krátké přednášce popisuje dilemata, na která naráží při práci s lídry, kteří ve firmách zavádějí AI: lidé, nebo technologie, automatizace, nebo rozšiřování rolí, AI first, nebo outcome first, experiment, nebo produkce, rychlost a centralizace. Na závěr zmiňuje imaginaci jako nejdůležitější dovednost pro využití AI, jak ji pojmenoval Josef Šlerka.

Pustit na YouTubeČíst přepis

Přepis je upravený pomocí AI kvůli lepší čitelnosti: bez výplňových slov a opakování, s učesanými větami. Nejde o doslovný záznam. Místa, kterým v záznamu nebylo rozumět, označuje […].

Lidé, technologie, nebo procesy

Daniel Franc

Ten název zní strašně složitě, ale znamená to, že se celý život zabývám tím, jak dostat změnu do lidí, s lidmi ji prožít a zároveň mít lidi jako takový engine pro tu změnu. A objevuju to celý život ve čtyřech oblastech. Hlavní je adopce technologií: nějakých 13 let jsem byl s Googlem, kde jsme vytvářeli adopci Chromu a Androidu mezi lidmi, různými komunitními nástroji. Letos se zároveň hodně zabývám tím, že část svého času věnuju setkávání s lídry při adopci AI. Máme na to workshop. Kdybyste někdy chtěli dělat workshopy o AI, je to hodně hloupý nápad, protože před každým workshopem ho musíte předělat. Já už jsem letos vytvořil čtyři odlišné verze workshopů o AI, protože s tím, jak se potkáváme s lídry, nám přicházejí právě ty zkušenosti, které máte vy, a podle toho hodně měníme. Moje druhá doména je vzdělávání a rozvoj lidí. Do ledna jsem na velkém projektu ve Spořce, kde se bavíme o tom, jak human-centric pohled dostat do lidí. Co bude pak, se uvidí. A jsou tam ještě nějaké další domény.

Dnes se s vámi ale chci bavit hlavně o tom, na jaká dilemata narážím, když konzultantsky pracuju s lídry, kteří adopci vytvářejí. V něčem jsou hrozně podobná tomu, co jsme celý život řešili při jakýchkoliv jiných technologických transformacích. Ta dilemata vám hrozně závidím a zároveň nezávidím, protože jsou těžká. Nebudu pro ně mít odpovědi, spíš naznačím cestu ven.

Slajd přednášky: AI adopce jako průsečík lidí, procesů a technologií
Slajd přednášky: AI adopce jako průsečík lidí, procesů a technologií 01:47

Každopádně to první: je adopce AI o lidech, nebo o technologiích, nebo o procesech? Když jsme začínali pracovat s lídry při adopci, většinou jsme se pohybovali na úrovni technologie: co potřebujeme vybrat, jaký nástroj, k čemu ho chceme použít. Procesy, to už je, kde to nasadíme, kde to implementujeme, jak se to dotkne dat, jak máme pracovat s interní compliance, teď přijde externí, AI Act. A na konci, jak s tím pracovat s lidmi.

Kdo si myslíte, že ve výzkumech, kterých jsem analyzoval fakt hodně, vychází, že největší problém při adopci jsou technologie? Kdo si myslíte, že procesy, kam patří i strategický alignment, compliance, governance a práce s existujícími daty ve firmě? Kdo si myslíte, že ve výzkumech vychází jako největší překážka tohle? Kdo si myslíte, že lidi, adopce na úrovni lidí? Kdo si myslíte, že něco jiného? Hele, fakt […] za tyhle tři. A skutečně je to pořadí takové, že velkou překážkou bývá compliance, governance, to, jak AI používat, jak tomu věříme, jak moc to halucinuje. Ukazuje se ale, že výběr technologií v tuhle chvíli už není tím největším problémem. Největším problémem je, jak si to sedne na úrovni lidí, jak s tím lidi budou pracovat.

„Ukazuje se ale, že výběr technologií v tuhle chvíli už není tím největším problémem. Největším problémem je, jak si to sedne na úrovni lidí, jak s tím lidi budou pracovat.“

Daniel Franc

Mám hezký příklad, asi půl hodiny starý, kdy jsem se tady o přestávce bavil s jedním z vás o tom, jak i sebelepší strategie může narazit na lidi. Firma vyhlásí: dáme vám všem konkrétní nástroj. Zároveň ale není úplně patrné, jak ho můžeme používat, co je legální a co ne. A ještě k tomu napsali, že pokud ho budete používat nesprávně, může to být důvod pro ukončení našeho poměru. Tak jak to chcete dostat mezi lidi? Nepochybuji, že strategicky a procesně je to hezky vymyšlené, ale prosím vás, lidi jsou lidi.

Tahle čísla ukazují, kolik pozornosti firmy podle vlastních slov věnují teď v té fázi, o které tady mluvili Radka a kolegové, kdy AI fakt přestává být hra a začíná to být realita. To číslo je neuvěřitelné: 70 % energie se věnuje právě tomu, jak to dostat na úroveň lidí. Cesta ven z tohohle prvního dilematu je zhruba v tom, že musíme hledat průnik, nemůžeme to samozřejmě řešit jen na jedné úrovni, a zároveň v tom, že to vytváří potřebu cross-funkčních týmů. Protože otázka zní, když pracujeme s lidmi, jestli to má řídit P&C, HR, nebo IT. Na jedné konferenci pro HRisty jsem je teď trošku naštval, když jsem říkal human and non-human resources. People and agents and culture. Existuje i článek, který říká IT is the new HR. Tak nic z toho, prosím vás. Je to skutečně v tom průniku. Musí vzniknout nějaká kolaborace.

Automatizace, AI first a experimenty

Daniel Franc

Druhé dilema: lidi, nebo stroje. Máme role rozšiřovat, nebo je automatizovat? Teď proletěl takový zajímavý graf, asi před čtrnácti dny: hodnota indexu Standard & Poor's se zvyšuje, job openings se snižují a autor to dával do korelace s launchem GPT. Tohle jsou mýty, fakt to takhle neplatí, ta korelace tam není. Index roste kvůli jiným faktorům, nemluví se o propouštění, nemůžeme říct, že by se objevilo GPT a najednou začali lidi odcházet a být propouštěni.

Zajímavé je, když se podíváme na data, jak lidi AI používají: jestli k augmentaci, nebo k automatizaci. 31 % lidí řeší úkoly, které jsou na automatizaci vlastní role: dělám něco rutinního, pomoz mi to zautomatizovat. 23 % lidí řeší augmentaci. Tohle jsou další zajímavá data z globálních výzkumů, zdroje mám v komentářích, pokud budeme prezentaci sdílet: 70 % lidí chce, aby jim AI pomohla přestat dělat blbosti a rutinní věci a mohli se zabývat tím, co je důležité. Ale pak vychází, že 77 % lidí říká: ups, mně chybí obarvování excelových buněk. Chybí mi to vyplňování, chybí mi ten admin, u kterého jsem si vyčistil hlavu, když tohle dělá AIčko. A najednou lidi říkají, že jim to přidělává práci a zvyšuje kognitivní zátěž. Vychází to z výzkumu.

Jestli vůbec řešit lidi? Na jednom panelu jsme dostali otázku, jestli má vůbec smysl lidi řešit, když se blíží éra autonomních firem. Ve zkratce: musíme. Lidi nám k adopci pomůžou a naopak se ukazuje, že bez lidí to nejde. To je zkratka, kterou bych třeba někdy rozvinul dál.

„Automatizujme repetitivní věci, augmentujme ty odborné.“

Daniel Franc

Kudy dál z tohohle dilematu? Automatizujme repetitivní věci, augmentujme ty odborné. A zároveň se ukazuje, a zase to vychází z dat, že u té obavy, že všichni lidi budou vyhození a nahrazení agenty, je realita daleko rozumnější: většina firem v tuhle chvíli spíš upskilluje v rolích. Ano, probíhá tam i nějaký reskilling, ale masivní propouštění se neděje. Data dokonce ukazují, že hodně firem předpokládá, že naopak přijdou nové nábory. Tahle obava se často opakuje, ale data pro ni oporu neukazují.

AI first versus outcome first, to je taková zkratka. Jako AI first označuji iniciativy, které jsou o tom, že řekneme: každý bude používat AI, vymyslete si jak, chceme z toho vědět nějaké výsledky. Outcome first říká: najděte si problém, najděte si oportunitu a na ni nasaďte AI řešení. Oba případy jsou validní, vím o firmách, které používají jeden i druhý model. Vždycky je u toho ale důležité vědět proč. Občas nevíme proč. A možná je v tu chvíli rozumné použít model AI first, než čekat, až nějaký use case přijde.

Daniel Franc na konferenci ATAIRU
Daniel Franc na konferenci ATAIRU 09:00

Tady už to zaznělo dřív, tohle je strašně zajímavé číslo: jen v jednom kvartálu se do AI investovalo 52 miliard, přičemž pouhé 1 % firem vidí návratnost té investice. Žijeme v době silného, až náboženského opojení. Tohle je víra. Fakt věříme tomu, že se to někde zmaterializuje. Akciový trh tomu odpovídá. Žijeme v takovém rauši, řekl bych. Zažil jsem to v Americe kolem dotcomového růstu v roce 2000, včetně toho pádu, takže jsem moc zvědavý, jak bude naše víra konfrontovaná s realitou.

Opět, obojí je v pořádku. U AI first musíme řešit, jak lidi podpoříme, když jim řekneme: všichni dostanete AI related […] nebo OKR, nebo všichni musíte AI používat. U outcome first je samozřejmě riziko určitého zatuhnutí a stagnace.

Experiment versus produkce. Hodně to tady dnes zaznívalo. Tři ze čtyř firem si pořád ještě hrají. Nebo jedna ze čtyř firem uvádí, že se až teď přesouvá z fáze proof of concept do fáze tvorby hodnoty. Pro mě to ale není zodpovězená otázka. Myslím si, že hru musíme řešit pořád, musíme lidem neustále umožňovat experimentovat, hrát si, zkoušet. Bez toho adopce na úrovni lidí nenastane. Podepisuju se pod to, klidně se o to pohádám. Lidi si potřebují hrát pořád, osahat si technologii, získat důvěru, o které tady mluvila Terka. Lidem potřebujete dát trošku volnosti a svobody, ale zároveň potřebujete vidět, kdy věci zaříznout, prosím vás, bez toho to nejde.

V Česku nemáme kulturu akceptace slepých cest, bere se to jako neúspěch a neúspěch se u nás nepromíjí. Tys tady launchnul AI iniciativu, nedopadlo to, blbý. My pak radši buď nelaunchujeme, nebo nezařezáváme. Oboje je chyba. Když jsem v Googlu spouštěl jakoukoliv iniciativu, a bavíme se tady fakt o globálních programech, vždycky jsem od stakeholderů dostával otázku: Is this scalable? Dokážeme ten tvůj projekt udělat 10x, 100x? A is it sustainable? Bude to fungovat i potom, co od toho tvůj tým odejde, pojede to skoro jako business as usual? Škálovatelnost znamená, že impact naroste 100x a náklady třeba jen 10x. Protože potřebujeme nějaké takové kritérium. Když se bavíme o téhle věci, potřebujeme řešit prostor na zaříznutí, nebo na škálování.

Rychlost, centralizace a imaginace

Daniel Franc

Teď už rychle projedu ty další. Rychlost a zběsilost versus postupně a s rozmyslem. Rychlost a zběsilost je teď do velké míry limitovaná tím, že do toho vstupuje regulace a interní i externí compliance. 45 % lidí z globálních výzkumů se obává nespolehlivosti AI. Nerozumějí tomu, je to black box. Úžasný byl příklad, který tady zazněl dopoledne: o čem je moje práce, kde je můj smysl. Prosím vás, když lidi začnou ztrácet smysl v práci, je skoro jedno, jakou strategii si vymyslíte na boardu. Adopce tam nenastane, nenastane tam ani výkon. Deloitte mluví o konceptu stagility. Hodně se mi líbí, je to koncept toho, že buďme agilní ve vývoji, ale zároveň stabilní v opoře lidem. Řešil jsem AI vzdělávání na jednom boardu a chairman mě silně challengeoval a říkal: hele, to je furt nějaká změna, furt nějaký vývoj, ale kde budou mít lidi oporu, kde budou mít zázemí, kde budou mít stabilitu?

„Prosím vás, když lidi začnou ztrácet smysl v práci, je skoro jedno, jakou strategii si vymyslíte na boardu. Adopce tam nenastane, nenastane tam ani výkon.“

Daniel Franc

Centralizace, decentralizace a další ilustrace ze života. Postupy, které jsou bottom-up, založené na decentralizaci, nám hodně řeší kulturní změnu. Zase nějaké číslo k centralizaci: 57 % firem už má nějaký centrální AI nástroj. A zajímavé je, že klíčový je middle management. Jsou to ti team leadi. To je brána k adopci, propojka mezi top-down a bottom-up. Decentralizovat můžeme ve smyslu, že máte nějakou centrální strategii a exekuce pak jede v jednotlivých divizích. Takhle to do jisté míry máme třeba ve Spořitelně a myslím, že ten model do velké míry funguje. Nebo můžeme vést bottom-up přístup, kdy lidi vytvářejí iniciativu zdola. Bez něj to nejde, pořád potřebujeme vytvářet kvas zdola a jet to decentralizovaně.

Poslední, a to je pro vás. Na našich workshopech často dostávám otázku, jestli tohle není change management as usual. Tohle jsme už řešili pětkrát, naposledy při nasazování Teamsů, trvá to už sedm let a ještě jsme neskončili. A ta hra je jiná, jsem rád, že to kolegové řekli předtím. Už se malinko přetahuji, ale přesto: otázku, jaká je nejdůležitější dovednost pro využití AI, jsme dostali v jednom panelu s Josefem Šlerkou, Michalem Pěchoučkem a dalšími. A Šlerka na ni odpověděl strašně zajímavou dovedností. Říkal: imaginace. Zaměstnanci musí být schopní si představit, jak můžou augmentovat svoji roli. Team lídři si musí umět představit, jak do toho zapojit svůj tým, a leadership musí mít odvahu a imaginaci to dostat dál. […] Prosím vás, použijte všechno, co znáte, ale zároveň se nebojme transformovat sebe k té odvaze, k té imaginaci, k té empatii, jak mě challengeoval ten boarďák. Držím vám v tom palce a těším se tady na pokec.

Další rozhovory

AI & technologiePřednáška

Jak získat nové AI dovednosti a nepřijít o ty lidské

AI Horizons, online konference Raynetu

Daniel Franc vysvětluje, proč práce s AI a agenty stojí hlavně na netechnických dovednostech. Prochází čtyři oblasti: ovládání samotného nástroje, práci se sebou (přetížení, brain fry, ochabování dovedností), uvažování o vlastní roli a lidské dovednosti v byznysu.

Číst přepisPustit na YouTube

AI & technologiePodcast

AI nám neušetří čas, ale odpálí mozek. Jak zvládnout agentskou revoluci?

Podcast Týdne inovací a BusinessInfo.cz

Spolu s: Pavel Ohnoutka, Tomáš Portlík

Rozhovor s Danielem Francem, Pavlem Ohnoutkou a Tomášem Portlíkem o přechodu od chatbotů k agentním systémům ve firmách a ve veřejné správě. Daniel Franc vysvětluje, proč AI nešetří čas, ale zhušťuje práci až k přetížení mozku, co znamenají de-skill, mis-skill a never-skill a proč bez propojení lidí narazí i sebelepší strategie zavádění AI.

Číst přepisPustit na YouTube

AI & technologiePodcast

Lidé se nebojí jen o práci. Bojí se, že přestanou být relevantní

Uhlík vs. Křemík

Rozhovor o tom, proč adopce AI ve firmách není hlavně technologický problém. Daniel Franc vysvětluje, proč Češi říkají, že na AI nemají čas, jak pomáhají gildy a učení při práci a proč patří mezi největší obavy lidí ztráta vlastní relevance. Mluví i o FOMO, přechodu od chatbotu k agentům a o tom, jak AI mění role a organizaci práce.

Číst přepisPustit na YouTube

Všechny rozhovory
Daniel Franc přednáší v sále s publikem

Pojďme se pobavit, jak do vaší změny dostat lidi - a mít je jako její motor.

Zobrazit e-mail

LinkedIn