Přepis je upravený pomocí AI kvůli lepší čitelnosti: bez výplňových slov a opakování, s učesanými větami. Nejde o doslovný záznam. Místa, kterým v záznamu nebylo rozumět, označuje […].
Jak komunitní principy fungují a v čem je jejich přínos 00:56
Martin Zika
Daniel Franc pomáhá firmám a organizacím získat novou flexibilitu a energii, což je pro jejich úspěch ve světě, který přináší prakticky neustálé změny, zásadní. Mimo jiné spoluzaložil Google Developer Groups, aktuálně největší komunitní vzdělávací síť pro vývojáře na světě, a pomohl jí vyrůst. V Googlu pak 7 let řídil další komunitní programy pro vývojáře. O komunitních principech říká, že mohou fungovat jako regulérní byznysový nástroj, který ve firmách podpoří přijetí zásadních změn včetně třeba digitální transformace, a také produktivitu týmů, zákaznický úspěch a další klíčové oblasti. O tom, jak to udělat, jsme si s Danielem Francem povídali.
Dane, dobrý den. Děkuji, že jste dorazil. Vítám vás ve studiu společného podcastu Institutu ELAI a portálu BusinessInfo.
Daniel Franc
Dobrý den, děkuji za pozvání.
Martin Zika
Dneska se budeme bavit o komunitách a o komunitních principech, které můžou být velmi důležitým a užitečným nástrojem v byznysu. Mám nicméně pocit, že se tady o tom tématu až tak moc nemluví, možná ani v byznysových médiích. Bylo by fajn si ho na začátek trochu víc přiblížit. Dlouhé roky jste působil jako manažer globálních komunitních programů Googlu. Pojďme si možná vysvětlit, jak ty programy fungují, jak v Googlu fungovaly, v čem byly pro firmu přínosné a proč je Google vůbec měl nebo má.
Daniel Franc
Jednak děkuji za pozvání a jsem opravdu rád, že se o tomhle tématu budeme dneska bavit, protože ho i trochu rozšíříme. Nebudeme se bavit jen o komunitách, možná se dokonce nebudeme bavit o komunitách jako takových, ale spíš o tom, jak firmy můžou využít principy, hodnoty a techniky, na kterých jsou založené komunitní programy, které tu kolem firem s jistým úspěchem fungují už 15 až 20 let. A jak je můžeme využít ve věcech a funkcích, které komunitní nejsou: v interní týmové práci, ve vzdělávání, v práci se zákazníky.
Program, který jsem měl na starosti já, byl nicméně to, čemu se říká klasický komunitní program, anglicky brand community. Vzniklo to náhodou v roce 2007, kdy jsme tady s kamarády uspořádali první sraz kolem Google technologií. Říkali jsme tomu Google User Group. U nás to funguje dodnes a mají to hezky postavené. Každopádně se ukázalo, že jsme asi byli první, koho napadlo dát dohromady sraz lidí se zájmem o Google technologie. Několik měsíců po nás s tím začali ve Spojených státech a na Filipínách. U každého startupu a každé myšlenky to tak je: myšlenka lítá kolem Země a pak spadne na zem.
Pointa, do čeho to pak vyrostlo, byla v tom, že se v každém větším městě po světě sešla skupinka organizátorů meetupů a srazů kolem vzdělávání, nejdřív vývojářů, pak i konzultantů kolem reklamních produktů Googlu a pak i učitelů v komunitách pod jinou značkou, a učili se jeden od druhého. Vývojářské komunity pak prošly několika rebrandy a v současné době fungují pod značkou Google Developer Groups, GDG.
Pointa byla v tom, že v době, kdy vývojáři adoptovali, přijímali Android, Chrome, pak Google Assistant a potom Cloud, jsme díky tomuhle komunitnímu programu zajišťovali, že k tomu vývojáři měli kompetenci. A to kompetenci v širším pojetí. Měli znalosti, aby věděli, jak se programuje v Javě nebo pak v Kotlinu, a s tím jim samozřejmě pomáhaly i jiné týmy v Googlu. Měli k tomu dovednosti, neboli to opravdu dokázali aktivně naprogramovat, a to už pak nebyly meetupy, ale různé hackathony. A zároveň v tom měli i postojovou složku: věděli, proč to chtějí dělat, čím je to pro ně dobré, potkali se s jinými lidmi.
Ten komunitní aspekt měl obrovskou hodnotu pro firmu a samozřejmě zároveň pro účastníky. Vždycky jsem to dával na první místo: těm lidem, té komunitě to musí přinést nějaký užitek. Kromě toho, že se něco naučili, to pro ně bylo fajn, přátelské, podpůrné a bezpečné prostředí, takový feedback jsme dostávali neustále.
Mě osobně těšilo, že jsme opravdu propojili lidi po celém světě a bylo vidět, jak v tom, co je zajímá, kvetou. Vznikly tam i moc hezké vztahy a tohle bylo třeba pro mě […]. Zároveň to v kontextu adopce Androidu nebo Chromu přispívalo k tomu, že globálně vznikala síla lidí, kteří byli schopni vytvářet aplikace pro Android nebo dělat pěkné webové aplikace v Chromu, což pak samozřejmě pro Google mělo nějaký byznysový efekt.
Komplexita, hierarchie a spolupráce zdola
Martin Zika
Když se budeme bavit o tom, jaké přínosy to mělo pro firmu, logicky se nabízí, že je to skvělý rezervoár lidských zdrojů, když to trochu zjednoduším. Tím se ale dostáváme k tématu, jak řešit klíčové problémy firmy možná odněkud zdola. Je to tak?
Daniel Franc
Rezervoár lidských zdrojů, to jsou komunitní programy cílené vysloveně třeba na employer branding nebo na hiring. U nás fungovalo, nebo dodnes funguje, pár takových pěkných komunit, ale u nás to primárním cílem nebylo. Naším cílem bylo opravdu vzdělávání a podpora vývojářů, samozřejmě s těmihle přidanými efekty.
Vaše otázka je nicméně samozřejmě velmi správná, protože odkazuje na to, že propojení lidí, a teď nemyslím nutně v komunitních programech, ale v lidských sítích, kde dochází k učení, ke vzájemné podpoře, k motivaci a ke vzájemné spolupráci, je jedna z možností, kterou firmy v posledních letech objevují. Dá se tím dobře čelit komplexitě, do které byznys vstupuje.
Lidé někdy říkají: „Jasně, všechno je teď hrozně složité.“ A já říkám, že komplexní a komplikovaný není totéž. Komplikovaná je třeba lednička. Podívejme se na ledničku a na počasí: oba tyhle systémy nějakým způsobem ovlivňují teplotu. Lednička na to jde komplikovaným, nicméně, řekl bych ve firemním kontextu, tradičním způsobem. Popíšete celý ten systém, a když potřebujete snížit teplotu o 4 stupně, přesně víte, kam sáhnout. Když se něco rozbije, jdete do manuálu a víte, co spravit. Upgrade ledničky si můžete naplánovat na příští rok.
Počasí nicméně funguje nevyzpytatelně, což znamená, že tam je řada faktorů, které teplotu ovlivní, a my nutně nevíme o všech. Nejsme schopni to naplánovat. Dodnes nedokážeme přesně říct, jaká bude dneska večer teplota, což vám o své ledničce dokážu říct dost přesně. Vznikají tam jevy, se kterými nepočítáte. Dochází tam k zajímavé dynamice mezi příčinou a následkem. V ledničce nemáte efekt mávnutí motýlích křídel, které vám udělá tornádo na druhé straně zeměkoule.

Když se na to takhle podíváte, většina firem, které v současné době působí, už není klasická výrobní linka, kterou byste dokázali takhle popsat a další rok podle toho fungovat. Objevují se nečekané faktory, je to nevyzpytatelné, nenaplánovatelné. Firmy, které na to chtějí reagovat, musí tuhle komplexitu nějakým způsobem přijmout. To se dá dělat na nejrůznějších úrovních, od organizačního designu přes produktovou práci a tak dále. Já se na to dívám z pohledu toho, jak pracovat s lidmi v těchto systémech.
A ukazuje se, že spolupracující podpůrné sítě, které jsou založené na velké bottom-up dynamice, kde lidé opravdu tvoří zdola, jsou přímo v kontaktu s realitou terénu. Mají rozhodovací pravomoc posunutou hodně dolů. Můžou spontánně přicházet s nápady, a tak dokážou reagovat na velmi rychlé, nečekané jevy v tom externím systému. A není to tak, že byste museli úplně transformovat firmu.
Někdy používám příklad svého týmu z Googlu, ve kterém jsem byl (už tam čtyři roky nejsem), a my jsme fungovali dost podobně. Byl jsem v organizaci asi 150 lidí, neustále jsme mezi sebou interagovali a jen na základě nějakých obecných zadání a jasných očekávání výstupu jsme vytvářeli ad hoc týmy, ad hoc spojení a v nich jsme se snažili cíle naplnit. Neboli jsme nečekali, co nám někdo zadá ve smyslu „tady je aktivita, kterou máš dělat“, ale vytvářeli jsme taková spontánní spojení. Samozřejmě to nejde v každém byznysu a kontextu, ale chci říct, že už tohle bych nazval třeba síťovým nebo komunitním principem.
Martin Zika
Jestli to správně chápu, znamená to, že to, co jste teď popisoval, můžeme nazvat jakýmsi nehierarchickým pohledem na firmu. A že zavádění nebo podpora komunitních principů opravdu může firmě pomoci vytvořit jakousi odolnost, schopnost v té komplexitě obstát a připravit se na nečekané změny, které jsou zvlášť v dnešním světě asi víc než pravděpodobné.
Daniel Franc
Do jisté míry ano. Zároveň se tyhle principy, metody a techniky, o kterých se bavíme, s hierarchií nevylučují. Když zase použiju příklad Googlu, tam rozhodně hierarchický org chart je.
Martin Zika
Nemyslel jsem to tak, že by to bylo proti sobě, ale spíš že je to vhodné doplnění.
Daniel Franc
Ta otázka je dobrá, protože někdy si lidé představí, že je to proti sobě. A já vždycky říkám, že není. Je to opravdu propojení nějaké centralizované top-down struktury s tím, čemu už můžeme říkat třeba nehierarchická práce s týmy. Decentralizace je další důležitá hodnota ve smyslu, že můžete mít autonomní týmy, které nicméně musí fungovat mezi sebou. Další důležitá hodnota je vzájemná podpora, opora, vzájemné vnímání, to, že máte někoho, o koho se můžete opřít. To je samozřejmě další rozdíl.
Díky těmto principům jsme pak třeba zažívali to, co vidíme u počasí: spontánně vám začnou vznikat zajímavé věci. Například u našich komunit: celé jsme to začali jako meetupovou komunitu, srazy. Kdyby to bylo absolutně centrálně řízené a svázané, ta komunita by dodnes nedělala nic jiného než meetupy. Pár lidí ale v jednom z regionů začalo dělat každoroční konferenci. Pořád dělali meetupy, ale začali dělat i konference. Trochu jsme to sledovali, trošičku jsme je v rozjezdu podpořili, koukali jsme, co z toho bude, a dopadlo to fenomenálně.
Jedna z charakteristik těchto sítí je, že lidé spolu hodně komunikují, zjišťují, kdo kde dělá něco zajímavého, a spontánně se přidávají k zajímavým akcím. Hlasují nohama, dalo by se říct. A najednou tu konferenci začalo dělat víc regionů, byl z toho opět velmi zajímavý efekt a my jsme to pak podpořili trochu víc. Když jsem odcházel, jelo těch konferencí asi 200 ročně. Byla to věc, kterou jsme nenaplánovali, to je ten komplexní systém. Nevěděli jsme, že s tím komunita přijde, a stalo se. A tady vám lidské sítě v té emergenci, jak se tomu v jazyce komplexity říká, umožňují velmi rychle reagovat.
Martin Zika
Teď mě jen napadá, když o tom mluvíme, jestli je tenhle princip použitelný pro jakoukoliv firmu. Nebo se týká spíš velkých firem, kolem kterých se asi snáz vytvoří nějaká komunita?
Daniel Franc
Pojďme na nějaký příklad. Dřív jsem školil elektronickou komunikaci. To byly kurzy, na které jsme jezdili učit lidi, jak psát e-mail, jak psát subject, jak má vypadat struktura e-mailu. Těm odvážnějším jsme ukazovali, jak funguje online chat. Těm úplně nejodvážnějším jsme ukazovali, jak tehdy vypadaly experimenty s videokonferencemi. A pár těch projektů jsem opravdu odučil. Dnes už nikoho ani nenapadne dělat školení elektronické komunikace nebo mít ve firmě manažera pro elektronickou komunikaci.
Podobně to vidím s tím, čemu říkáme komunitní nebo síťové principy. Kde to možná dřív byl samostatný obor, samostatná funkce, samostatná jednotka, tam teď tyhle principy můžeme používat úplně všude, ve všem a do libovolné míry. Někde můžete použít jen nějakou komunitní techniku, ať už jsou to hackathony, nebo docathony z open source komunit, které teď dělají i normální netechnologické firmy: společně na nějaké vyhypované akci, která trvá den nebo dva, vytvářejí textové artefakty.
Můžete použít třeba jen nějaký princip. Můžete si říct, že chcete pracovat bottom-up, což znamená, že dáte lidem prostor, aby si hráli a přicházeli s inovacemi, samozřejmě vedle toho, že odvedou celou svou práci. Nebo můžete postavit celý program. Chci říct, že jsem naprosto přesvědčený, že tak jako elektronická komunikace je pro všechny firmy, je i tenhle síťový způsob spolupráce pro každou firmu. Je ale nutné o tom přemýšlet, vědět, co dělám a proč, a zvolit správný způsob implementace.
„Chci říct, že jsem naprosto přesvědčený, že tak jako elektronická komunikace je pro všechny firmy, je i tenhle síťový způsob spolupráce pro každou firmu.“
Daniel Franc
Jaké typy komunit mohou ve firmách fungovat 14:43
Martin Zika
Abychom si ještě lépe představili, o čem se bavíme, můžeme si uvést nějaké příklady komunit, respektive komunitních principů kolem firem?
Daniel Franc
Když se tak dívám, ty příklady se možná hezky ilustrují na tom, kde se s komunitami nebo se sítěmi pracuje teď. Když jsme tady zakládali Google User Group a pak Google Developer Groups, bylo to před 15 lety a od té doby se to strašně posunulo. Jak to vidím teď, je tu několik takových velkých posunů. Zkusím je ukázat na pár příkladech.
Například to, že síťové propojení teď může být úplně základem organizace. A nemusí to být o tom, jestli řeknete, že budete svobodná firma, holokracie nebo tyrkysová firma, dokonce to ani nemusí být agilní firma. A přesto může být komunita jakýmsi jádrem. Teď třeba pracuji s Czechitas, které tady můžu zmínit, některá jména citovat úplně nemůžu. A zrovna tam, a to je teď už poměrně veřejná věc, proběhlo strategické rozhodnutí, že komunity budou centrem organizace.
Není to tak, jak to má spousta organizací, že máte organizaci, která dělá služby a produkty, a kolem toho vznikají nějaké komunity. Tady je záměr, a uvidí se, jak se ho podaří naplňovat, že ve spojení různých skupin (protože ta organizace není jedna komunita, ale třeba pět) bude probíhat vzájemná tvorba hodnoty, ovlivňování, nachytřování. Kolem toho budou vznikat organizační, firemní produkty a služby, ale zároveň tam vznikne i prostor pro to, aby lidé mezi sebou možná přicházeli s nápady, kde si tu hodnotu můžou vytvořit sami. To je jedna možnost.
Teď dělám s jedním projektem, který zmiňovat nemůžu, protože je ještě v úplně zárodečné fázi. Je to startup, který chce vytvořit poměrně významný software, kterým chce konkurovat jednomu velkému enterprise nástroji, o kterém se ukazuje, že přestává fungovat. A od začátku to chtějí stavět síťově, neboli propojit lidi mezi sebou tak, aby jim to spojení vytvořilo hodnotu: jednak programátory, jednak lidi, kteří jsou v tom oboru. A společně vytvářet nejen software, tudíž nějakou open source metodou, ale i vzájemně posouvat obor dopředu.
Jsem přesvědčený, že tímhle způsobem budou schopni konkurovat i opravdu velkým hráčům. Protože nejde o to, že hned postavíte dvousethlavou firmu, ale o to, že vás bude třeba pár, ale hned kolem vás začne vznikat taková síť.
Martin Zika
Jestli to chápu dobře, smyslem toho, co jste zmínil u Czechitas, i toho druhého příkladu je opravdu těsnější propojení lidí, kteří dělají třeba trochu různé věci, aby vznikla větší hodnota, větší vzájemné ovlivňování a vylepšování výstupu, tak aby byl co nejkomplexnější a, dejme tomu, nejkonkurenceschopnější.
Daniel Franc
Dá se to tak říct? Ano, oboje. Jednak vám propojení lidí pomůže k tomu, že vaše produkty můžou být opravdu lepší, protože sledujete, jak s nimi lidé zacházejí a jak je využívají. V Americe jsem zakládal jeden z prvních e-learningových startupů, jmenoval se Webstudy, a měli jsme kolem toho takovou komunitu nebo síť (myslím, že jsem tomu ani neříkal komunita) administrátorů z amerických univerzit, které měly naše LMS nasazené. Samozřejmě od nás dostávali nějakou podporu a produkt sám o sobě měl zabudované různé mechanismy, jak z něj dostat hodnotu. Ale dost pravidelně jsme je propojovali i mezi sebou, na srazech i tehdy už online.
A oni nám konzistentně říkali, že propojení mezi nimi je pro ně velká hodnota a důvod, proč používají naši platformu, a ne jinou. Díky tomu propojení věděli, jak platformu používat. A teď reaguji na vaši otázku: my jsme z toho dostávali hodnotu v tom, že jsme přesně věděli, co naši nejdůležitější lidé potřebují. Nemusíte dělat žádné průzkumy ani panely. Sledovali jsme cvrkot v komunitě, a tím, že jsme tam byli spíš hybateli než těmi, kdo by to vytvářeli, jsme měli velmi dobré informace přímo o produktu. To nám pak samozřejmě pomáhalo ho neustále vylepšovat.
Základní principy a hodnoty 19:58
Martin Zika
A kdybychom se teď zaměřili trochu hlouběji na nějaké základní aspekty: jaké by byly ty hodnoty a principy, kdybychom se o nich konkrétně pobavili?
Daniel Franc
Lidé se někdy ptají, jestli týmy nemůžou být komunity. Já říkám: „Jasně, můžou.“ Komunitou může být i organizační struktura, ale jsou tam některé prvky, které to dost odlišují. Jeden je velmi silný důraz na propojení lidí navzájem. Neznamená to, že by tam nemohla být hierarchie, klidně tam může být, ale každý musí mít opravdu přístup ke každému a musí tam probíhat poměrně živá komunikace. Protože teprve z té komunikace vyplyne, co je pro ty lidi důležité dělat, a ne proto, aby jim bylo hezky, ale proto, aby splnili třeba nějaký organizační cíl.

Druhý velmi silný odlišující prvek, a v pěkných týmech to opět bývá velmi silné, je sdílení nějaké identity. Pokud fungujete v nějakých komunitách, určitě víte, že máte pocit, že k nim patříte. Máte to logo, ta trička, Harley-Davidson vytetovaný na rameni. A víte, že když potkáte někoho podobného, sdílíte podobný pohled na svět, podobné hodnoty, podobnou misi. Pro komunity a vůbec pro tyhle propojené sítě je to skoro nutná podmínka.
Zároveň v tomhle společenství víte, že k těm lidem máte opravdu blízko, můžete se na ně spolehnout, můžete se o ně opřít a vytváříte vzájemnou hodnotu, která nemusí být transakční typu „já pomůžu tobě, ty pomůžeš mně“. Do toho společenství ale skoro altruisticky vložíte něco ze sebe. Protože věříte tomu příběhu, věříte těm lidem a víte, že se vám to nějakým způsobem vrátí. Je tam pár dalších prvků, třeba silný důraz na učení, patří tam důvěra, transparentnost, silné vztahy.
Jedna věc jsou principy a druhá je technika, která k této síťové práci patří. Když stavíte komunitu nebo vůbec nějakou síťovou spolupráci, chcete vytvořit příležitosti, ve kterých to lidé můžou zažívat. V pracovních týmech je to dost jednoduché, to jsou pracovní úkoly, na kterých pracujeme. A pak týmy, které nutně nejsou pracovní: ve firmách se hodně často používají communities of practice (nemá to úplně dobrý český překlad, ale většina lidí to pod tímhle názvem zná, nebo si k tomu vygooglíte spoustu materiálu). To jsou komunity, kde lidé nutně nepracují na konkrétní společné práci.
Byl jsem třeba teď rok v Genu, Gen Digital, a byla tam moc pěkná komunita kolem Google Cloudu, do které jsem se zapojil. Dobrovolně si ji vytvořili lidé, kteří v Genu s Google Cloudem pracují, i když v různých kontextech. Dali se dohromady na nějaké platformě, udržovali společný kanál v Teams a v té komunitě jste mohli zažívat několik aktivit. Jedna je průběžná podpora, opora: když něco nevím, zeptám se tady v Teams v cloudové komunitě. Byly tam pravidelné webináře, které organizoval správce komunity. Byly tam i srazy, formální či neformální.
Najednou jste měli pocit, že patříte ke Google Cloudákům v Genu, byl tam nějaký sdílený pocit. A když jste na něco přišel, napsal jste to do komunity, to je ten altruistický prvek. A zase tomu můžeme říkat komunita, ale vůbec nemusíme. Je to v podstatě propojení lidí kolem společného tématu s prvky a hodnotami, které se dřív spojovaly se slovem komunita, ale teď s tím můžeme pracovat v daleko širším kontextu.
Komunitní/síťové prvky jako tvrdý byznys nástroj 24:32
Martin Zika
Když jsme se na rozhovor připravovali a domlouvali jsme se o něm, mimo jiné jste říkal, že komunity nebo komunitní principy jsou opravdu tvrdý byznysový nástroj, že tak můžou fungovat a sloužit. Vyplývá to z toho, co jste říkal, ale kdybyste se měl pokusit tuhle věc nějak charakterizovat, co byste k tomu řekl?

Daniel Franc
Můžeme se na to dívat z interního a z externího pohledu, jak nám komunity pomůžou v byznysu. Z interního pohledu, kde se můžeme bavit o tom, jak podpořit firemní učení uvnitř a jak podpořit inovace, je ta cesta taková klikatější. Ale v podstatě vám žádná firma neřekne, že zvýšení inovací, engagementu a schopnosti učit se není pro byznys užitečné. Jsou tam nicméně i přímočařejší cesty, a to v práci s externími komunitami, kde opravdu pracujete s lidmi mimo firmu.
Zase možná dám nějaké příklady. V Genu jsem byl, když jsme vytvářeli strategie pro komunity, tedy návrhy, a firma pak vyhodnocovala, jak moc jsou pro ni užitečné. Byl tam jeden produkt, kterému jsem se snažil pomoci návrhem komunitního designu, který se nakonec z nějakých organizačních důvodů nerealizoval. Byznysově to ale dávalo smysl, minimálně na papíře.
Pointa, kterou jsem si nevymyslel, ale je to okoukaný princip z jiných stylů práce, byla tahle: máte nějakou službu, kterou lidé začínají používat, ale nevracejí se k ní tak často, jak byste potřebovali. Třeba proto, že služba sama o sobě, v našem případě aplikace, umožňovala pokrýt jen určitou část potřeb, které jste měli v tom, co jste dělali. V našem případě to byl scam, online podvody, které se dějí. Ale byla tam moc pěkná velká skupina uživatelů té aplikace.
Co v tu chvíli můžete udělat, je vytvořit kontext, ve kterém s vámi lidé zůstanou, i když třeba aplikaci nepoužívají každý den, tím, že jim jejich potřebu, v našem případě jak se ubránit online podvodům, dokážete zařídit jinak. Firmy hodně často vytvářejí různý obsah, newslettery, blogy, které lidem pomůžou posunout se třeba v nějaké vlastní kompetenci. To je nicméně dost práce, to musíte vytvářet vy. Já jsem to chtěl postavit na tom, že tam bude jednak nějaký náš vstup, ale hlavně že propojíme mezi sebou lidi, kteří mají tunu zkušeností, podnětů a myšlenek ohledně online podvodů, a necháme je, aby se v tom spolu nachytřili. Celé pod hlavičkou a na platformě našeho produktu.
Možná by nebyli přímo uživateli naší aplikace, i když tam byly nápady, jak to propojit i přímo s aplikací, ale o to nešlo. Důležité bylo, jak mezi zákazníky způsobit tvorbu hodnoty kolem toho tématu. Měli bychom zákazníky, kteří nám zůstávají, to je zákaznická retence, a zároveň by to možná fungovalo i pro akvizici nových zákazníků tím, že by tam vznikal uživatelsky generovaný obsah. To jsou všechno termíny, se kterými marketéři umí velmi dobře pracovat. Komunity to posouvají o krok dál a říkají: „My jako firma nemusíme být tvůrci hodnoty, jsme facilitátory její tvorby mezi lidmi.“
Martin Zika
Přišlo mi docela zajímavé, že jsem při přípravě na rozhovor viděl, že ve svých přednáškách často používáte příklad, jak vznikl třeba Gmail. Přijde mi, že to jsou ty principy, o kterých teď mluvíte.
Daniel Franc
To je super příklad. Je to legenda o vzniku Gmailu a hrozně nechci tvrdit, že vím, jak to proběhlo. Nevím, jestli to vůbec někdo ví. Google má takovou politiku, myslím, že ji má dodnes, i když už tam nějakou dobu nejsem, že můžete věnovat kus svého času práci na projektech s lidmi a s infrastrukturou firmy, které ale nejsou nutně tím typem projektu, který vám byl zadán nebo který přímo přispívá k vašemu byznysovému výsledku.
Těm projektům se říká dvacetiprocentní, pointa je, že na nich strávíte 20 % svého času. Není to ale úplně tak: většina firem, které s tímhle konceptem pracují, to teď zavádí spíš nad rámec toho, co děláte. Ale pořád je to zajímavé, pořád můžete dělat se zajímavými lidmi na zajímavých projektech. Sám jsem jich pár měl, když jsem byl v Googlu.

Můžu vám ale říct konkrétní věc, na které jsme pracovali v ČSOB. Je to bývalý klient, […] mám dovoleno tady říct, jak jsme to dělali. Chtěli jsme ve firmě, která je velká strukturovaná banka, podpořit to, aby lidé, kteří mají iniciativu a energii a třeba zrovna nenacházejí prostor, kde tu energii a kreativitu využít, mohli v nějakém top-down rámci opravdu přicházet se svými iniciativami a trochu si s nimi hrát. Velkým záměrem tu byla i cross-teamová spolupráce, protože si můžete najít někoho z vedlejšího týmu, kdo vám s něčím pomůže, a opět aniž by to byl projekt zadaný shora.
Efektem pro firmu měla být v našem případě podpora spolupráce mezi týmy a zároveň inovace zdola. Projekt byl spuštěn a nějakou dobu jel, pak kvůli reorganizacím přistoupili k jiným věcem, ale jde to. A to je důležité ukázat.
Jak to nastavit, aby všechno fungovalo 31:24
Martin Zika
Dá se třeba říct, jaké základní principy tam musí fungovat, když se takový program připravuje, aby lidé opravdu měli chuť takové věci dělat, spolupracovat napříč různými týmy a vytvářet něco nového?
Daniel Franc
„Pokud to lidem nic nedá, utrápíte se se spouštěním takového programu. Ve firemním kontextu ale vždycky musí být patrné, jakou hodnotu z toho získá firma.“
Daniel Franc
Tady bývá zakopaný pes. Je potřeba koukat především na přínosy pro všechny zúčastněné. Někdy se tyhle programy staví jen s důrazem na to, co dají lidem. To je super, řekl bych, že je to základ, bez toho to nejde. Pokud to lidem nic nedá, utrápíte se se spouštěním takového programu. Ve firemním kontextu ale vždycky musí být patrné, jakou hodnotu z toho získá firma. Někde vznikne nějaký cash flow. Opravdu to může být o tom, že nějakým způsobem rozhýbáte vnitřní dynamiku. Ale musí to být opravdu patrné.
Musíte i vědět, jak to změříte a jak to prokážete. Všeobecně se ví, že měření dopadů těchto síťových aktivit je hrozně těžké, ale říkám, jde to. Jen je potřeba o tom dost přemýšlet a možná ten program od začátku nastavit tak, aby vám generoval dopadové metriky, které potřebujete. Na jednu stranu můžete měřit, kolik tam chodí lidí a kolik vytvářejí projektů. Ale pokud se to neprojeví v tom, že opravdu dokážete naměřit, že najednou nějaké týmy začnou mezi sebou spolupracovat líp, projekt neměl smysl. Určitě je nutné spojit oba ty principy dohromady.
Pak je nutné si říct: Dobře, víme, že chceme propojit cross-teamovou spolupráci a chceme to udělat tak, že lidem umožníme prostor, aby si dělali projekty zdola. Jak to uděláme? Jen to takhle vyhlásíme? To úplně nepůjde. Je potřeba vytvořit nějakou strukturu, o kterou se lidé můžou opřít. Můžete například říct, že je tady burza nápadů, do které se můžete zapojit a do které můžete přispět. A hned je tu jedna, jak tomu říkáme, komunitní aktivita, kolem které celou akci rozjedete.
„Všeobecně se ví, že měření dopadů těchto síťových aktivit je hrozně těžké, ale říkám, jde to.“
Daniel Franc
Druhá věc je, jaký tam bude rytmus. Můžete říct, že projekty potrvají tři měsíce, na začátku bude nějaké vyhlášení, na konci nějaký závěr. Máte aktivitu, k tomu rytmus a pak to potřebujete nějakým způsobem rozhýbat a nastartovat. Když jsme spouštěli tenhle projekt, měli jsme předem domluvených několik lidí, kteří řekli: „Já do toho půjdu a tohle bude můj dvacetiprocentní projekt.“ Tím rovnou modelujete, jak to vypadá pro ostatní.
Potřebujete to nějakým způsobem spravovat, starat se o platformu, kde lidé komunikují, starat se o rituály a aktivity, ale zase to nemusí být nutně dedikovaná role. Když víte, že tahle propojení firmě fungují, jste schopni managementu demonstrovat, že když tomu dáte těch pár hodin týdně, efekt nakonec bude násobně větší. To jsou některé základní věci. Po podcastu mě určitě napadne pět dalších, ale tohle je asi to hlavní.
Martin Zika
Jasně, k tomu, jak ty principy implementovat a tak dále, se pak ještě můžeme vrátit. Pojďme si ještě říct, jaká může být role komunitních principů. Jak jsem pochopil z toho, jak jsme se o tom bavili, jsou různé úrovně oblastí, ve kterých to může být: může to být interní část, může to být externí část a tak dále. Jestli si to můžeme víc přiblížit.
Daniel Franc
Jasně. Co tady říkám a k čemu chci určitě všechny motivovat, je, že tak jako elektronickou komunikaci použijeme všude, dají se kdekoliv použít i principy propojování lidí napřímo, zdola, s nějakou svobodou a volností, zaštítěnou procesy a nějakým rámcem. Já se na to aktuálně dívám ve třech kontextech. Jeden je interní, ve smyslu jak podpořit vzdělávání a učení se ve firmě, a těch možností je celá řada. Je to, řekl bych, asi aktuálně nejpokročilejší adopce komunitních principů mimo komunitní rámce.
Ve firmách vznikají různé učící se kruhy, kde se lidé učí navzájem. Nebo můžete mít různé mastermindové skupiny, které jsou spíš o vzájemném peer-to-peer coachingu a mentoringu. Firmy hodně pracují s různými interními ambasadory: vytipujete si lidi, kteří v tom tématu jsou, žijí jím, jsou v něm dobří a chtějí nějakým způsobem přispět dál. Interní vzdělávání je jeden obrovský kontext.
Druhý kontext je podpora inovací a cross-teamové spolupráce, o které jsme tady mluvili. Lidé někdy říkají: „Jasně, to je v agilních firmách, tam máte chaptery, kde propojíte lidi, kteří pracují na jedné oblasti.“ Kromě interního učení je samozřejmě velká aplikace těchto síťových principů v podpoře týmové efektivity, inovací a mezitýmové spolupráce, kterou jsem už tady zmiňoval. Firmy, které fungují v agilní metodice, to už znají a zavádějí princip guildy. Je to něco jako zájmová komunita a nemusíte být agilní firma, abyste si udělali zájmovou komunitu. Princip chapteru z agilní firmy si zase můžete namodelovat.
Vybavuji si třeba příklad z doby, kdy jsem dělal v Googlu. Ten interně fungoval hodně síťově. Neměli jsme až tak strukturu, že jste team leader a pod sebou máte X členů týmu. Dost často se individuální kontributoři spojovali do různých ad hoc týmů. Měl jsem třeba na starosti program, který exekuovali lidé, kteří nebyli přímo pod mým řízením. Byli v regionech po celém světě, bylo jich asi 20 nebo 30. Měli svoje people manažery, měli svoje technické manažery. Já jsem nicméně potřeboval, abychom byli všichni sladění.
Tak jsem si postavil takový konglomerát, pro lidi, kteří ty termíny znají, něco mezi community of practice, chapterem a guildou. A tím rovnou chci říct, že v tomhle světě si můžete postavit, co chcete. Opravdu se vůbec nemusíte cítit omezení tím, co říkám já nebo literatura. A zrovna v tomhle kontextu jsem se na to díval tak, jak jsem říkal: co to dá těm lidem. V každém regionu byl jen jeden člověk, který to dělal, byli docela osamělí. Propojili jsme je napříč regiony.
Hned tam měli nějakou emoční podporu, která je hrozně důležitá, to jsem tady ani moc nezmiňoval. V kontextu komunit je to pro lidi zásadní hodnota. Měli tam oporu v obsahu: to, co děláte v Singapuru, dělá taky člověk, který sedí v Peru, a navzájem si s tím můžete pomoct. Pro mě byla obrovská hodnota v tom, že jsem měl daleko lepší komunikační přístup k týmu. Přesně jsem věděl, co se děje v exekuci mého programu, daleko víc se zrychlila komunikace a tak dále.
Zároveň, aby tahle komunita nebo síť fungovala, udělal jsem to, co tady říkám. Byla tam nějaká základní komunitní aktivita, v našem případě chat. Používali jsme platformu Google Chat, ve firmách, které jsou na Microsoftu, byste to mohli dělat v Teams. Zároveň v principu communities of practice chcete, aby z toho vypadávaly nějaké výstupy. To je třeba rozdíl oproti čistě zájmovým komunitám typu „pokecáme o něčem“. Nechtěli jsme jen o něčem pokecat, chtěli jsme, aby z toho vznikaly i výstupy ven.
Byly dva. Jeden, že jsme vytvářeli takovou sdílenou Wikipedii, dalo by se říct, kam jsme ukládali nejlepší learningy z chatu. A druhý, že jednou za rok pracovali ve skupinkách na nějakém projektu, který pak prezentovali ostatním na srazu, který jsme měli jednou za rok. A vezměte si, že tohle můžete postavit v úplně libovolné firmě. Nic vám nebrání vytvořit takovou síť. Vůbec tomu nemusíme říkat komunita, ale když si pomůžeme těmi technikami, principy a nástroji, pomůže vám to. Tohle je jeden z příkladů toho interního.
Pomůžou i při digitální transformaci ve firmě 40:41
Martin Zika
Teď bychom se měli zastavit u něčeho, co můžeme nazvat digitální transformací, protože to je v současnosti velké téma. Zmiňme ještě, že jste členem projektu v Institutu ELAI, který teď vytváří Akademii digitální transformace. Proč se v tomhle kontextu bavit o komunitních principech?
Daniel Franc
Digitální transformace je úžasný kontext, ve kterém se ukazuje síla principů přímého propojení lidí. Na první dobrou to možná nedává úplně smysl. Digitální, v tom slyšíte technologii, transformace, to je o nějakém change managementu a velkých strukturálních věcech. Ale ukazuje se, že číslo, které zmiňuje spousta výzkumů, totiž že 70 % digitálních transformací nedopadne, minimálně ne tak, jak bychom chtěli, nebo vůbec, je způsobené problémy v adopci, v přijetí.

Zajímavé je, že u nás slovo adopce, nebo přijetí, není až tak známé jako termín digitální transformace, který je rozhodně velmi vyhypovaný. A zaslouženě: teď jsem četl číslo, že 96 % firem má v globálním měřítku nějaké velké digitální iniciativy. A věřte, že 70 % z nich nedopadne.
Martin Zika
Nedopadne to kvůli tomu, že to nesedne v adopci, v přijetí. Že to lidé zkrátka nepřijmou.
Daniel Franc
Adopce je o tom, že potřebujete mít dobře nastavené procesy, technologie a lidi dohromady. To je takový často používaný trojúhelník. A ukazuje se, že lidé jsou v tomhle trojúhelníku skoro největší síla. Neříkám největší oříšek, ale možná i největší oříšek. Problém je v tom, že top-down iniciativa se ne vždycky hned potká s několika věcmi na úrovni lidí. Lidé tomu nemusí věřit.
Jak říká Rick Maurer ve svém modelu kolem change managementu, když změna nedopadne, lidé říkají buď „I don't get it“, nechápu to: v kontextu digitální transformace proč, o čem to je, proč to mám používat, co to je. Nebo „I don't like it“, neboli to, co po mně chcete, bych radši dělal postaru, nebo je to UX příšerné, nebo vůbec nechápu, proč mám dělat tyhle use casy. Nebo „I don't like you“: možná chápu, o čem to je, možná bych to i používal, ale je to 150. změna, která se na nás valí, a já nevěřím tomu, že za půl roku to nebude zase jinak.
Bavili jsme se o tom na jednom workshopu, jak ten buy-in způsobit, a jedna účastnice měla velmi validní point. Říkala: „My jim to nedokážeme vysvětlit, my jim to špatně vysvětlujeme.“ To je dobré, to je první pěkný krok. Ale když se na to podíváme podle principů, o kterých se tady celou dobu bavíme, ještě o něco silnější je, když lidi zapojíme do tvorby toho proč.
Jak by to mohlo vypadat? Vím, že možná trochu odbíháme od hlavní otázky, pak se k ní vrátím, ale zrovna tady mám inspiraci z jedné středně velké české IT firmy. Bavil jsem se s jejím CEO a on říkal, že teď adoptují AI a dělali to tak, že v managementu vědí, že AI do firmy potřebují dostat. Mají k tomu nějakou celkovou představu, ale ne že by to lidem vysvětlili. Udělali si all hands. Je jich 200, což je samozřejmě manažovatelné číslo. A když se podíváte na velikost třeba vašich organizací nebo týmů, nebývají to nutně tisíce lidí. I s dvousethlavým davem se dá nějak pracovat.
Říkal, že si je svolali a společně se bavili o tom, co to může dát firmě a co to může dát jim, samozřejmě v kontextu toho, že tam nějaký záměr byl, a společně s lidmi to doladili, […]. Už jenom tímhle nějakým způsobem reagujete na to „I don't get it, I don't like it, I don't like you“. Metod je samozřejmě víc. Můžete lidi podpořit v různých skupinkách, kde se o tom spolu pobaví. Můžou na to být různá podpůrná fóra a tak dále.
Tahle firma mě bavila, nechal jsem svého kamaráda povídat dál a on říkal, že je pak podpořili v tom, aby přicházeli s různými nápady, jak AI implementovat. AI je totiž v kontextu digitální transformace ještě specifická tím, že není moc use casů, nemáme se moc o co opřít. Říkal, že dali každému nějaký kredit na AI služby v rámci stacku, který si pořídili, nebo je zkrátka nějak podpořili, detaily už úplně nevím. Aby si hráli. Aby přicházeli s nápady. A oni s nápady přicházeli a firma je nějakým způsobem agreguje.
Tady už máte komunitní princip. Ne že přijdu se třemi use casy a „tady to používejte“. To můžu taky, ale zároveň je nechám generovat zdola. Pak říkal, že je nechal, aby se učili i mezi sebou. Ta firma má rozhodně velkou kulturu síťové spolupráce, ale dělali si k tomu různé meetupy a workshopy, které vedli přímo lidé z praxe, kteří s tím pracovali. A takhle v kontextu digitální adopce vidíte, jak můžou tyhle principy používat.
Malé aktivity a neformální znalostní lídři
Daniel Franc

Zároveň mám tady v poznámkách napsaný příklad, o kterém jsem si říkal, že ho musím zmínit, protože ukazuje, jak strašně málo někdy stačí. A je trochu pikantní, jmenuje se Učení se na záchodě, learning on the loo. Znám to z Googlu, ale mám představu, že to dělá víc firem. Vzniklo to jako komunitní iniciativa: jeden člověk, možná v rámci svého dvacetiprocentního projektu (tu historii zatím neznám), si všiml, že trávíme kus času v koupelnách a na záchodech. Visí tam plakátky, na kterých máte na A4 takový obsah, který stihnete během jedné návštěvy pročíst.
A dělá to zase komunitně, síťově: není to o tom, že by definoval, co tam bude, ale sbírá podněty zdola. Viděl jsem to v řadě poboček té firmy. Není to o tom, že bychom to všechno objížděli, ale má kolem sebe komunitu lidí, které to baví, a společně se o to starají. Chci říct, že můžete používat i takové opravdu malé random aktivity.
Nebo mi někdo říkal, opět v kontextu digitální transformace, nebo jsem to myslím četl na LinkedInu (omlouvám se, že vás nemůžu citovat, protože si už nevzpomínám, kdo to tam dával), že ve firemní jídelně měli velký bazén s pingpongovými míčky a fixy. Když odcházíte z oběda, napíšete na míček nějaký podnět, který máte ke změnovému projektu. Anonymně, je to sranda, máte ten prostor, a zároveň se tam nebudete moc podepisovat, protože je to pingpongový míček. Vzešly z toho zajímavé věci.
Chci říct, že to můžete uchopit i jako celý velký program, kdy adopci opravdu můžete podpořit v celé metodice. Hodně se pracuje s pohledem metodiky ADKAR, podle které potřebujeme mezi lidmi způsobit nějakou awareness. Potřebujeme způsobit desire, buy-in, to, že lidé chtějí. Jedna věc zase je jim to vysvětlit, a druhá věc je, když člověk, který si v tom něco našel pro sebe, sedí s pěti dalšími a říká: „Lidi, koukal jsem na to. Tohle mě úplně nebaví, tohle ne, ale tohle je super, koukejte na to, zkuste to.“ Když tomu autenticky věří, díky síťovému principu autentického sdílení si ti lidé řeknou: „Tak jo.“ Omezíte tím to „I don't like you“ vůči nějakému velkému firemnímu hlasateli. Spíš věřím člověku vedle sebe.
K tomu mě napadá ještě jeden příklad, který nebyl v kontextu digitální adopce, ale dal by se krásně použít. V jedné bance si mě zavolali, abych jim pomohl reagovat na situaci, kdy se lidé neučili tolik z firemních intranetů, jak si management té divize přál, ale jeden od druhého. Když něco nevím, zeptám se paní vedle. To je lidská přirozenost: vždycky komunikujete a síťujete se spíš s lidmi, které znáte, než se studeným intranetem.
Udělali ale velmi moudrý krok. Místo aby se s tím prali, motivovali lidi a vysvětlovali jim, proč je intranet dobrý, nebo se v lepším případě koukali, proč intranet třeba tak nefunguje, a zlepšili UX, řekli si: „Tak toho využijeme a trochu to zformalizujeme. Podpoříme neformální znalostní lídry na jednotlivých pobočkách, aby aspoň oni přesně věděli, kam sáhnout, a znali odpovědi. Dáme jim k tomu nějakou extra podporu.“ To, že jsou takovými centry, zároveň znamená, že k tomu mají nějaký vztah a bude je to bavit. A když už se lidé ptají mezi sebou, ať máme aspoň trochu jistotu, že to stojí za to.
Opět je to aplikace komunitního principu, aniž byste potřebovali jakoukoliv komunitu. V digitální transformaci to může být jeden ze způsobů. Je to ještě neformálnější uchopení principu ambasadorů a různých digital buddies, které se při transformaci používají.
Znalosti, ability. Ability je schopnost vůbec používat ten nástroj. Teď to řešíme v jedné retailové firmě a je to divné, neměli by, protože mají výbornou podporu a pěkně udělané kanály. Problém je ale v tom, že kanál je jen v angličtině. Lidé anglicky umí, ale mají z toho trochu respekt. Hned tam zvyšujete práh. A zároveň se někdy trochu bojí zeptat, protože mají pocit, že budou za neználky.
Možná je řešením, a teď se o tom s nimi bavíme, vytvořit jakousi mezivrstvu, opravdu nějakou neformální síťovou podporu mezi sebou. Z pohledu projektu si myslím, že tady může být zakopaný pes. Opravdu stačí, aby si mezi sebou pomohli a nešli přes vysokoprahový nástroj strašidelného fóra. Při digitální transformaci mě to hrozně baví a těší mě podílet se na těch projektech, protože principy, o kterých se tady bavíme, tam opravdu sednou. Aniž bychom se museli nějak nutit k tomu, že z toho uděláme transformační komunitu. Vůbec.
Síťové principy v marketingu nebo práci se zákazníky 52:18
Martin Zika
Téma digitální transformace je samozřejmě široké, bylo by asi na samostatný rozhovor. Pojďme ale dál. Další důležitá úroveň, na které se tyhle principy řeší, je ta externí.
Daniel Franc
Do toho jsme už hodně ťukli. S komunitami se v marketingu a v práci se zákazníky, i s těmi budoucími, pracovalo odjakživa, řeknu to tak. Síťové principy mezi lidmi k tomu doplňují to, že se díváme, jak naškálovat náš dopad na nějaké publikum nebo cílovou skupinu, která s námi možná ještě ani není v zákaznickém vztahu. A jsou firmy, které umí nějakým způsobem podpořit zájmy mezi lidmi.

Dělal jsem to na jednom projektu, který zmiňovat nemůžu, ale kdybych ho trochu opsal, byla by to retailová firma, která dělá malířské potřeby. Nějak podobně to bylo. Měli už kolem sebe pěknou zákaznickou skupinu. Customer experience a customer engagement, s čímž kolegové z marketingu hezky pracují, tam měli dobře uchopené: zákazníci mohli s produkty různým způsobem interagovat a byli vtaženi do newsletterů nebo aktivit. Pořád to ale bylo málo naškálované a bylo to hodně práce ze strany firmy.
Udělali jsme jen takový krůček dál. Bavili jsme se o tom, jak našemu publiku dodat hodnotu nejen tím, že ho budeme neustále informovat o nových malířských potřebách, které máme, ale když nastane podzim, pojďme se pobavit o tom, jak hezky malovat podzimními barvami. A nebudeme to řešit tak, že u nás ve firmě někdo napíše nějaký content a pošleme ho do sítě, ale vytvoříme nějakou platformu. V tom případě byly dvě: jedna byla online poradna a druhá fyzický meetup v prostorách firmy, kam můžete přijít a naučit se, jak malovat podzimními barvami.
Někdy je na to reakce: „Tak do toho nalijeme nějakou energii, musíme tam být v sobotu, kdy tam bude meetup, a co z toho budeme mít, když si od nás ti lidé nebudou kupovat štětce?“ A já říkám, že tímhle principem, a už jsme na to trochu narazili, vytvoříte vazbu potenciálního budoucího zákazníka k vám, ale ještě víc. Člověk, kterého zajímá malování, si od vás proto možná časem něco koupí. Ale má kolem toho spoustu potřeb a ne všechny umíte jako firma pokrýt. Nebo když umíte, zákazník není připravený na to odpovědět. Anebo případně umíte, ale jak říkám, je to hrozně moc práce.
„Stačí propojit lidi mezi sebou. Můžete způsobit, že si tu hodnotu dají navzájem, a k tomu přijde spousta báječných přidaných hodnot.“
Daniel Franc
Stačí propojit lidi mezi sebou. Můžete způsobit, že si tu hodnotu dají navzájem, a k tomu přijde spousta báječných přidaných hodnot. Zvyšuje se jejich důvěra k vaší značce, protože vědí, že se jim už jen nesnažíte prodat věci, ale že o ně máte zájem a snažíte se jim pomoct s tím, co je baví, v čem jsou dobří a co potřebují, protože sledujete interakce, sledujete ten cvrkot. Je tam spousta přidaných hodnot. A jak jste říkal na začátku, nakonec se tam ukáže někdo, kdo pak bude dělat u vás ve firmě. Ostatně já jsem zářný příklad: začínal jsem v Google komunitách jako úplně externí člověk, pak jsem se stal kontraktorem a nakonec zaměstnancem.
Martin Zika
To je mimochodem vtipné. Říkáte o sobě, že jste na začátku kariéry, jestli si to dobře pamatuju, měl pocit, že úplně nejhorší, co člověk může dělat, je stát se členem nějakého korporátu a tak dále. A pak se vám přesně tohle stalo. A ještě tam bylo něco dalšího.
Daniel Franc
To je hezké. S Martinem se už nějakou dobu známe a pamatuje si o mně takovéhle věci. Je to tak. Opravdu jsem si hodně cenil prostoru mimo velké firmy. Teď se mi to hodně změnilo a baví mě dělat s velkými firmami. V Genu jsem byl a teď ještě řešíme moje možné zapojení v příštím roce. Ale ukazuje to sílu toho, že lidé v komunitě mají s vámi, s vaší značkou a s vaší firmou opravdu tak silný vztah, a vy ostatně s nimi, že cesta k zaměstnání tam je. A jak říkám, jsou i komunity zaměřené vysloveně na scoutování a nabírání talentů a na budování značky.
Podpora vedení a další podmínky
Martin Zika
Už jsme se hodně bavili o tom, jak komunitní principy nebo komunitu vytvářet. Vzpomněl jste si ještě na něco důležitého, co jsme nezmínili a co by v těch základních principech mělo aspoň zaznít?
Daniel Franc
Určitě. Jak říkám, nemusíte hned spouštět propojenou, spolupracující, učící se síť s tunou aktivit a velkým impactem na firmu. Dá se začít i v malém. V každém případě ale, když už uvažujeme o tom, jak tuhle energii zdola uchopit ve firemním kontextu, dlouho jsem říkal, že to nejde bez podpory nebo záštity seniorního leadershipu […]. Pointa těchto aktivit a metod je totiž v tom, že musíte propojovat mezifunkčně, síťově, a tam je potřeba nějaký pohled nad tím celým, který řekne: „Pojďme to tak dělat, je to dobré.“

Zároveň je jednou z nevýhod těchto principů, že vybudovat to nějakou dobu trvá. Výsledky nevidíte po třech týdnech, možná dokonce ani po třech měsících. To je akce na déle, na půl roku, možná na rok, a je to hezké, když to funguje. A tam se zase potřebujete opřít o seniorní leadership, který řekne: „Je to v pořádku, buduje se to.“ A pak to ovšem jede.
Když tu seniorní podporu nemáme, setkal jsem se teď se dvěma dalšími modely. Jeden je rozjet to v úplně malém, ve svém týmu, zkoušet to, dělat to, jak se v angličtině říká, under the radar. Nechtít od toho moc, nedávat do toho moc, ale začít to zkoušet. A pak samozřejmě nemusíte nic řešit s nikým jiným. A setkal jsem se teď ještě s jedním modelem, kdy se rozjížděl takový projekt, který měl poměrně silnou podporu několika manažerů na střední úrovni. Spojili se, dali dohromady nějaké zdroje a vykopli to. Projekt byl pak úspěšný a podpora shora se jim teď získává daleko líp. Chci tím říct, že ve firemním kontextu je to ve srovnání se zájmovými komunitami, které si mezi sebou rozjedou kamarádi, naprosto nutné.
Podmínek je víc a určitě je potřebuji aspoň rychle zmínit. Potřebujete mít ve firmě aspoň elementární kulturu. Lidé musí být trochu připravení fungovat mezi sebou, sdílet, propojovat se. Nesmí to být firma, kde si lidé jdou po krku (ne že by takových firem bylo moc), ale pokud máte složité vztahové prostředí, lidé nesdílejí a jsou vůči sobě ve vysoce konkurenčním prostředí, tyhle metody úplně fungovat nebudou. Je nutné mít k tomu i nějaké kompetence. Tyhle principy jsou často […] online nástroji, takže s nimi musíte být aspoň trochu kamarád.
A potom už jedete dynamiku, kterou jsem tady popsal: co to dá lidem, co to dá vám, jak vytvořit hodnotu nějakými aktivitami, jakou tomu dát kadenci a rytmus, kdo se o aktivity bude starat, jak budeme monitorovat průběh a tak dál. Strašně důležitý je impact, měření. Jsou tři typy metrik. Ta nejdůležitější je impactová: jak opravdu prokážete efekt komunity. Pokud je to zákaznická komunita, jak se to projeví na prodejích; někde to naměřené být musí. Už jen kvůli tomu, abyste si udrželi podporu zúčastněných stakeholderů.
Pak ale sledujete i engagementové metriky: kolik je akcí, kolik je příspěvků v Teams, kolik vzniká obsahu. A pak sledujete i zdraví komunity: kolik přichází lidí, jestli je ten přítok zdravý, jestli jsou tam dobré vztahy a tak dále. Ale to už je exekuce, to už je umění komunitního managementu a leadershipu. A jak znovu říkám, nemusíme se už omezovat jen na kontext budování komunit. Je to nástroj, princip, hodnota, technika, která se dá použít v čemkoliv. Jsem o tom bytostně přesvědčen.
„A jak znovu říkám, nemusíme se už omezovat jen na kontext budování komunit. Je to nástroj, princip, hodnota, technika, která se dá použít v čemkoliv.“
Daniel Franc
Jak měřit dopad
Martin Zika
U toho měření jsem se ještě chtěl zastavit. Mluvil jste o něm během rozhovoru už víckrát a teď jste naznačoval nějaké základní úrovně. Předpokládám ale, že to vždycky bude hodně souviset s tím, jakou aktivitu chcete měřit, a často bude asi nutné vymyslet nějaký způsob měření, který se nedá zobecnit a bude opravdu souviset s konkrétní činností nebo aktivitou. Je to tak? Nebo opravdu existují metodiky a metriky, které se pro vyhodnocování používají univerzálně?
Daniel Franc
Metodiky pro měření úspěchu jednotlivých aktivit, engagementové metriky, to je už hodně dobře popsaná oblast a měří se to docela dobře, protože buď si lidi na meetupu spočítáte, nebo vám data generují online metriky samy. Složitější jsou metriky zdraví a metriky impactu. Vezměme impactovou metriku, když jsme se třeba snažili o adopci nějaké technologie. Když se na to podívám v kontextu digitální transformace: jak prokážu, že mi třeba systém digitálních ambasadorů zvýšil adopci? Tady třeba nemáme kontrolní skupinu, že bychom si řekli, jak to vypadá bez ambasadorů a s ambasadory. Nebo nedokážeme říct, že nějaká ambasadorská aktivita přímo ovlivnila to, že František Novák je v používání nového nástroje o 20 % rychlejší.
Když ten luxus nemáme a není to opravdu přímočaré (a někdy to být může), můžete dělat aktivitu při adopci v digitální transformaci, ze které vyplyne, že účastníci, kteří projdou takovou sítí, vám pak někde v dotazníku řeknou: „Používám o 20 % aplikací víc, trvá mi to o 30 % méně času a ano, pošlete mi newsletter s informacemi, kdy budou další.“ Můžete měřit postoj.
Setkal jsem se s tím a v několika programech jsem to řešil taky, že někdy opravdu musíte jít po kvalitativních metrikách. Vezmete si třeba pár lidí, kteří projdou programem, a oni vám řeknou svůj příběh. Řeknou: „Ano, díky tomu, že jsme na začátku měli společný celofiremní all hands, kde jsem se mohl vyjádřit k tomu, jak to aplikovat, mi to bylo o něco bližší. Pak jsem byl ochotnější spolupracovat s ambasadorem, který mi ukázal pár nápadů. Začal jsem to používat možná jinak než při předchozích transformacích a jsem s tím spokojený na úrovni čtyři z pěti.“ Takhle to třeba nejste schopni udělat s každým, ale můžete říct: „Když nám to říká tahle jedna persona, která je velmi reprezentativní pro zbytek firmy, můžeme to nějakým způsobem extrapolovat na ten zbytek.“
V tomhle jsou síťové a komunitní principy složitější: nemáte tak přímou vazbu jako třeba u salesu, marketingu nebo produktového developmentu, kde máte čisté, jasné metriky. Tady si opravdu musíte případně pomoct nějakou kvalitativní metrikou. A už jen kvůli tomu potřebujete ve firmě sladění. Nechci říkat slepou víru v to, že to funguje, ale aby se rozumělo kontextu, ve kterém tyhle příběhy vznikají, a tomu, že mají impact.
Plány na letošní rok
Martin Zika
To téma jsme poměrně pěkně naťukli, aspoň základy. A jelikož jsme na začátku nového roku, zeptám se vás: co zajímavého vás letos čeká?
Daniel Franc
Jednak se těším, že tahle témata budeme objevovat na společných workshopech a povídáních, což mě strašně baví. Hodně se při tom učím sám a vždycky je zajímavé vidět, s čím přijdeme. Budeme se hodně bavit o digitální adopci. Podíváme se, jak rozjet zapojení interních týmů. A hodně blízká je mi i práce s lidmi kolem firem. To jsou takové tři hlavní kontexty. Občas se potkávám i kolem samotného umění, jak tyhle sítě budovat, a přiznám se, že to je mi úplně nejvíc u srdce. To je pro užší skupinu lidí, ale je to super.
A pak mám rozjetou druhou linku, kterou zatím nechám otevřenou, protože diskuze pořád probíhají. Je ale vysoce pravděpodobné, že se v jedné velké firmě zapojím přímo do budování a podpory interních komunit, zejména s ohledem na vzdělávání, a na tuhle oblast se hodně těším.
Martin Zika
Tak přeju, ať vám to vyjde, ať se daří, a moc děkuju za rozhovor.
Daniel Franc
Děkuju.




